Volnost, rovnost, bratrství

Ženám se pečou kačeny,
to je ale nadělení,
kalhotkami stlačeny,
dusí se, prskají, pění,

zastavte to někdo přeci,
lid na pokraji vyhynutí,
vypustíme drůbež z klecí,
vždyť tak nás evoluce nutí!

Peklo pro všechny

A ďábel vstal a zavelel,
země má fajn blond barvu,
this is goint to be hell!
další čísla na teploměr narvu,

hektolitry potu,
obsazují vyschlá vodní koryta,
číšníci v černém,
utíkají z placu, kašlou na ryta,

dýchaš žár a ve varu,
jsi pouhým cukem malíku,
naše zaprášené kostry,
drží kornout, zmrzlináři v balíku,

slunce se stává anarchistou,
a každý z nás má dovolenou jistou,
na rožni,
ne sakra ani trochu nepomůže,
že jste nábožní. 

CCCL.

Číháme v objetí,
vzrušeni na sten,
máme čas do pěti,
čas plyne šťasten,

svatyně poklesku,
spočtená škoda,
škrábe se po stesku,
neblahá coda,

múzy si vynutí,
ostření fleretů,
šesté je splynutí,
námrazy na retu.

CCCLVI.

Na nebe padla betonová deska,
rybáři v ulicích, roj u kašny,
krom vodních střípků,
nikdo jiný nezatleská,
máš provázek a magnet? ukaž mi,

chytneme důvody proč vstávat,
když jsi na dně, dno tě krmí,
má v prstech prohru,
dobře zná mat,
a dny jsou stále více strmý.

Rozbřesk

Safír z vybroušené koule,
věšteckého umu,
vyšisovaný námořník,
rozmělněný,
bublající flaškou rumu,
absintové stvoly,
kukaččího pelyňku,
cituji, parazitují,
v doutnající kupě,
pokřivených Ikarů,
odložených synů,
van větru,
odřezává bez hrany si tupě,
omráčenou vinu,
co apendix zanícený,
údiv bez lesku,
signály rozbřesku,
obraz víc než cenný. 

CCCLII.

Jak bývá to,
když často s lety,
vídám v lidech,
víc než siluety,
černá upozaděná,
na povrchu barvy,
vy jste krásný dar, vy.

Redhead

Pod ohnivou střechou,
kundička oblá rýsuje se,
s pláštíkem letní,
vlhké noci v lese,
šťavnaté chutě,
na stříbrném talíři,
jazyk zavíří, erotické kódy,
vlny křehčí porcelánu,
rozpálená duna,
láva s vodou,
hoří shodou,
pragermánská runa,
nápěvky okřídlené ódy,
ve žni slin hrubého lánu.

CCCLIV.

Kam spěcháš, princezničko?
máš krapet krátké tričko,
jsi svůdná, jen se otočíš,
na tebe ty sílo mladická,
pozvedneme proto číš,
vzhledem novicka,
s vážností stařešiny,
vypaluješ v lahvi vodky,
naše činy,
sprcha z krve,
zarmoucených snílků,
oční kontakt na dobírku,
mlčení pro pochvalu,
z výšek obranného valu,
iluzorní eskapády,
včera vrchol,
dneska pády. 

Cukr a bitch

Kterak mrcha med,
ti kolem huby maže,
na zádech jsou drápy,
kolem krku paže,
a že jsi chlapec shovívavý,
smrt to bude rychlá,
každá hydra s novou hlavou,
neskutečně zpychla.

CCCL.

Na sklonku dne duše má,
ohlušená se plahočí,
sedativum strof,
a slovních obratů,
z trpaslíka obra,
tu plá očí dvé,
tvé obsidiánové reflexe,
injekce adrenalinu,
šlápoty do bezpečí,
otisky na linu,
lovec jde z temné leči,
pomalu, polehýnku,
sklonit se,
a nepřevrhnout sklínku,
žíhaná pravda,
se dny ke dnu cílí,
na sklonku dne,
odevzdávám síly,
na sklonku dne duše má,
poučená mi poručí,
z tepny nech mě pít,
a za ostatní neručí. 

CCCLI.

Progresivní závaží na víčku,
táhnem zapřaženi spáčem,
předposlední dvě karty z balíčku,
omotané černým fáčem,
rozpouští se hodina v minutě,
minuta ve vteřině,
možná, že klamu tě,
bludičko nedospalá,
sedla jsi na řasy,
uzoučká a malá,
šeptala rozkošnicky,
budu s tebou na věky,
a vždycky,
líbáš dechem utlumeným,
vnímám, splývám, nevím.

CCCXLVI.

Lůžko stelu,
z karamelu,
sladkou noc!

CCCXLVII.

Klap, klap,
pod okny přešla sexualita,
motá se do spirály,
hrubě napitá,
mění muže v klauny,
kluby v šapita,
klap, klap,
to abyste se báli.

Jin / Jang

Bije srdce bije,
do ztvrdlého pyje,
já jsem velkou láskou,
ty jsi pouhým chtíčem,
v mých síních se hoduje,
v komorách vyklíčen,
cit naprostý a ryzí,
nediv se, že padneš,
mnoho časem zmizí,
věže končí vleže,
a srdce stále stejnou,
strunou basovou,
ticho zlehka řeže,
pod otázkou rasovou,
bílá v černé?
černá v bílé? 

CCCXLIII.

Ukázal Rumcajs Mance,
co je to performance,
umělecky si při tom,
loupežný švec píská,
Manko! právě máme,
zaděláno na Cipíska.

CCCXLIV.

Časů pěsti,
bijí na poplach,
byl spatřen,
procházel se,
dotěrný,
hlasu vrah,
zuby vytlučené,
výplň dlažby,
mince za mlčení,
speciální ražby,

plynové lampy,
na patrole,
kápě potažená,
plesnivinou,
soud pochmurný,
hlas do urny,
neurčitý,
zakalený,
součást neplacené role,
s vykoupenou vinou,

Bohu dřívko do úst,
ať si jazyk nepřekouše,
bolest musí dorůst,
pouště se pouští,
do expanze,
pozůstatků živé souše. 

Nejskvělejší podívaná

Zlaté pláně před Čáslaví,
úchvatně si září, blyští,
podvečer svůj návrat slaví,
jasná hvězda na jevišti,

vstupenky jsou stále k mání,
velebit budem do závěru,
na ležení, sezení i stání,
dobrá nabídka to věru!

CCCXL.

Rozkrokem skví se šarlat,
nakopnutých varlat. 

CCCXLI.

Milosti prosím,
máš vlasy kavky!
s výrazem bosým,
neobjímejte mne,
vzpomenu na sykavky,
stopy mizivé a temné,
smíchem purpurové,
vylézají dásně,
ve slovníku archaismů,
sedm pádů slůvek "krásně",
zapomeň!

CCCXLII.

Vody se bojí,
hladinu nečeří,
mají cíl dvojí,
co bude na oběd?
co bude k večeři?

zalezlí v koutě,
osedlat křesla,
uprostřed,
televizní poutě,
svěšené údy,
zlámaná vesla,

kam jsme to došli,
úpadky humanity,
žití je prošlý,
životy nedobytý. 

CCCXXXVII.

Jitřní světla,
listy růže,
svezla se,
noci smetla,
živý bůžek,
jantar,
ve vlase,
kdo ten zázrak,
v mžiku spatřil,
netopí se,
v nicotě,
srdce na znak,
zážeh sbratřil,
jako píseň,
na notě.

CCCXXXVIII.

Rozříznutým břichem,
tropických teplot,
vyvěrá bouře,
spásný cherub,
almanach bujných,
atmosférických tanců,
lijáky driblujících perel,
krmí zemi,
elementy prostupují,
plachta záblesků,
zablikala noční slují,
hluboké výdechy,
svlažené závratě,
hořela, doutnala,
a poté zábla tě,
rozkošně milosrdná záměna.

CCCXXXIX.

Ó Chloe,
je těžké stínu clonit,
na dně studny půvab leknínový,
nežadonit, krev vodu nenaředí,
lunou milován,
jsouce oba krásně bledí,
květ vlhký na ústech si hoví,
Chloe,
můj hotel není hodinový,
pokoj dvojnásobný,
přec sdílím o samotě,
myšlenky rozpuštěné,
zítra vědro zalijí,
sebe ptám se, zdali jí,
tu zprávu roztřesenou,
v jazyk vrazí,
Chloe,
tak po světě si chodí vrazi,
s maskou mileneckou. 

CCCXXXIV.

Spousta rozmanitých triků,
pro pár kopulačních cviků,
hormony, přísní otrokáři,
káží, nechť se lidé páří!

tak se děje dlouhé roky,
gloriola nad rozkroky,
do zblbnutí, do prokletí,
těla chřadnou a čas letí.

Přerod

Bolí srpen,
v bezinkové šťávě,
jsem v hledáčku,
a často myslím na zatmění,
prchlivost,
dá krevní obraz lávě,
a křídla krvavá,
tvar linie zad mění,

klenba léta bortí se,
vchod do ztracena,
vítr nese vůně,
bronzových těl slečen,
bodá jehla v kupce,
spáleného sena,
týrám slunečnici,
tupou stranou, mečem.

CCCXXXVI.

Čte v tobě,
jako v knížce,
chybí tolik stránek,
vzhlížíš,
snad ne pouze kvůli výšce,
city nese vánek,

skřípou,
brzdové destičky rozhodnutí,
sarkasmus na talíři,
z principu,
jste trpko-sladké,
hrozny k pnutí,
které do stejného,
koše nezamíří,

účelově prostí,
prostě účeloví,
ona jeho,
on ji neuloví. 

Světy svinstvem zakydané

Rád bych se skryl,
do jakých koutů?
před vřavou hlupáků,
vizáží upatlaných kurev,
servilních,
líných očních párů,
darmožroutů,

za vším velkou tlustou čáru,
nenalézám azyl,
jen houfy povýšených rypáků,
sám sebe bych zmrazil,
kdyby šlo to,
trýzníš,
sociální sloto,

rád bych se skryl,
do jakých krajů?
do jakého věku?
na peleríně pochybností,
vlaju,
sbírám mezilidská zrnka,
vděku,

kéž do skonání,
přinejmenším,
zrnek plnou sklenku,
i když obavu,
mám za milenku,
tohle je ten život,
tohle jen aktuální,
vrchol evoluce,
Renku!

CCCXXXII.

Plazím se pro polibek,
jen jedna malá rybka,
jen jedna z malých rybek,
má to malý háček,
můj život ohraničil,
plastikový sáček.

Rezekvítek

Mořem květů,
do půl lýtek,
parfém lučin,
obloha plachet,
napnuté růžice větrné,
rezekvítek,
strnulý pár,
hodinových snítek,
potápím se,
neopren salamandra,
půvaby patrné,
prostupující,
že až zatrne,
úchvatnosti bující,
jsem pouhý divák,
jenž dveře rozrazil,
nemám sebemenší výtku,
čarovný rezekvítku.

CCCXXVIII.

Nadějí svícen,
do stínu zřícen,
sykavky zmijí,
voskově zkostnatěli,

nechť mrtví žijí,
opilí agónií,
svět nerozsvícen,
zahýbou svými těly,

ostatky symfonií,
zlověstná sabotáž,
krásně se zamotáš,
máš tuze velkou kliku.

Jasan

Držel jsem štít tvůj bojovníku,
korunou mocnou oblak míchá,
po letech půtek, jizvy v lýku,
to strážný plamen neudýchá,

nocí opeřenci, osudoví ženci,
pletichy ozubených chřtánů,
každý dotek není příběh o milencích,
míjíme dualitu našich plánů,

pojítko živlů, mocný titán zlomen,
výměna stráží, řády umělý,
Richterovou škálou zuří omen,
toto jste lidé dělat neměli.

CCCXXX.

Ochutnat zítřek,
trpká pachuť jazyk uhranula,
ochutnat zítřek,
z potu, krve, slin a bídy,
vařil další Sulla,
tóga maskované křídy,

z talířů kotce,
z příboru bodce,
a co přidat?
kdo chce?

k dezertu,
žízeň ze rtu,
zemdlená dusnem,

a do snídaně,
dosní v haně,
duše trpícího,
prosím usnem? 

CCCXXV.

Neklaď mi na srdce,
mohl jsem být čímsi,
klouže ku přízemí,
pohled z mokré římsy,

hodiny kvapně zteří,
stromatolity,
čekají na své lodě,
bůh je přežitý,

anton u špeluňky,
kočičí motor přede,
ve mně křičí buňky,
u lampy,
zhrzené a bledé,

vedeme dialogy,
za ruce do příslibu,
zlámané prsty drží,
dvacet let mrtvou rybu,

vytrhni nitku z kapsy,
šacujem nedopalky,
jestli se nerozhoří,
plejáda barvy parky,

neklaď mi na srdce,
mohl jsem být cosi,
v očích se vysrážely,
pozdní kapky rosy. 

CCCXXVI.

Churavé city,
slastnou krví zalévané,
nad lásku nestav to,
kde živé rve se,
jiní též milovali,
a vedli řeči plané,
někdo tě unese,
a někdo neunese,

bláznovství poroučet ti,
krotkou letorou,
mé oči uštvané,
a svaly zmořené,
jedinou bezvýznamnou,
tenkou oporou,
signály ohlasu,
jen příští hoře né!

Sladká, sladší

Sleduje lovkyně,
mě okem dravce,
bouře dole, bouře nahoře,
směšně se topím,
chybí instinkt plavce,
žena je ostrov,
koukám na moře,
podrážky mokré,
vlny nepřístupné,
sachalin chladný,
teplý kožich z norka,
mozek kapitán,
a srdce zpupné,
ohnivá, sličná,
závoj svého horka.

Lámou se vertikály

Prosíš mě o cokoliv,
co se nedá vymyslet,
když padnem do brázd polí,
toť arci jiný sled,
padají vertikály,
za hrozného řevu,
a sny se znovu bály,
měli, mají, má-li?
a sny se znovu bály,
jsme zemi žní, sůl solí,
uhlíky za ohřevu,
lámou se vertikály,
z dáli, zdálo se, že otálejí,
zubí se ibišek,
kacíř marnotratný,
křiví nás větru val,
náš pas už není platný.
jeho nebo její?

Odpočívej v pokoji,

Odpočívej v pokoji,
jen smrt,
ať nikdy nekojí,
mléčná skla a mléčné stěny,
netlačí tě,
zvědavě za okny dítě,
černý prs ženy,
Morany,
tabulky zamlžený,
ohromné dvorany,
jí tě,
malinká dušičko,
utíkej domů,
neodmykej víčka oční,
prchej dál,
a v klidu spočni.

CCCXXIV.

Polštáře noci,
políček do vědomí,
jsme šikmoocí,
pás úžin ruce lomí,

autoři scény,
odchází pro kulisy,
a mezi jmény,
to tvoje,
chtěla by si?

nevíte, víte,
celkově nepřítomní,
kořím se mýte,
do rána přání pomni.

astroláb starce,
oslní bez diškrece,
našel se dárce,
otvíraj zase klece.

CCCXIX.

Štěkají v železné válce,
turbíny něhy a válce,
pach kapalin, mazutu,
rozmazané olejové výkrmny,
ocel v mase ohýbá se,
tuhne, neuhne, expanduje,
národ na nože,
uvnitř řeznického kutru,
obléká se do nahoty,
cvičí harakiri kamasutru,
přijďte, máme extra sloty,
levé, pravé, obě boty,
nepochybně, ANO. 

CCCXX.

Chybí-li ti vitamíny,
navštiv sladké ženské klíny,
s ústy céčka, béčka, áčka,
to ostatní řídí páčka.
utonu si, středy tůně,
není záchranného kruhu,
v ženském lůně.

Pro lásku knihu

Sadem skví se markýz Sade,
z antikvariátu,
na obalu tužkou "pade",
pod tím
"pro mámu a tátu". 

CCCXVI.

Na obzoru slunce tálo,
poklad dějin zakopán,
tažných koní jasu ržálo,
uklání se, jako pán,

necitelná, domýšlivá,
chvíle s černou garancí,
přerod, ticho pro cár světa,
výtvor žhavých nuancí.

Aleris

Hvozdu nitro,
krásná Aleris,
její vášeň,
zářný mys,
to srdce oloupené,
sňal bídný lapka René,
ještě bije, ještě tluče,
tizianová,
sad třešňový,
rubín pro psárku,
srhu do kytice,
jmelí, koruna snítek,
perlami prošitá,
vzplála a shořela,
stromová mešita,
půlměsíc zůstává,
vyhublý melancholik,
a ve mně jasu tolik,
prstem po hvězdách. 

CCCXVIII.

Tak to bude milé děti,
ženy nejdřív hledaj prince,
a nakonec by se rozkrájely,
pro cit nuly,
že by se poučily?
anebo procitnuly?
cinkají si v blatech mince,
ale co vás napadá. 

CCCXIII.

Nechci divné řeči šířit,
zorničky máš v milimetru,
chtějí, musí, nerozšířit,
srdci skálu, město, Petru,

vytesaná, neoblomná,
voda slov tě neomílá,
s tím se láska sotva srovná,
dominance pleti, bílá,

olivová sklizeň pozdní,
hořká ulpí na pohárku,
děkuji za prošlý los dní,
vrchní, rád bych další čárku.

CCCXIV.

Stébla voskovic,
olizují zákoutí dosvitu,
na tvém těle světla akorát,
ležíme, co padlé osmy tu,
horečně nekoneční, jen neokorat,
docela sami, sami anagramy,
přesmyčky náhodných střetů,
olej na plátně Jana Zrzavého,
směska barev,
krapet z tvého, krapet z mého
ladné líbeznosti letu. 

CCCXV.

Tak jako letu ptáci
tah křídel, volná peruť,
svoboda nekrvácí,
člověku, pravdu nenuť,

plachá a plachtí,
sestra protikladu,
pláče a pachtí,
na tvář obou kladu,

ústa,
ústí ostrých lastur,
a šest rukou,
dlaní, na stůl.

pod stolem,
pot z upocených svršků,
nad, pokřivenou dršku,
addio, do světa! 

CCCX.

Po rozbřesku,
vstává ranní klopýtání,
po kapsách dobrozdání zaručené,
kartotéky listin,
tohle je ten pravý,
život pro tebe,
podepsat, zaplatit a odepsat,
samota niagáry, cínový povlak,
čáry, máry, zpáteční lístek,
snídaně zahuštěná solamylem,
perfektní menu nad omylem,
budeš náš a basta,
huhlá místní hlásič,
určitě slyšíš,
tohle je tvá kasta!

CCCXI.

Duben upláchl,
a ve mně znovu roste touha,
sebrat se a zmizet do neznáma,
doléhá,
jak dotěrná a neodbytná dáma,
zírám z břehu na břeh,
katapultuji vidiny,
šediny pozdních odhodlání,
vytváří chomáčky v trávě,
poutník rozedraný na kost,
bije se s umělci a prohrává,
právě,
tolik příběhů a tolik lání,
inspirace promodralé hladiny,
vlnky jsou dech,
vlnky jsou dech,
ale to jen tak mezi náma. 

Zima ti není

Není ti zima?
zima ti není?
ten flíček na sněhové vločce,
to je pošpinění,

není ti zima?
zima ti není?
ten kráter místo očí,
to je zalíbení,

není ti zima?
zima ti není?
ten dravec na krku je signál,
skřípot, unavení.