logotype

Vítejte, welcome, willkommen, :o!

Výběr básní, básniček, miniatur a slovních hříček z let 2009-2018 (10/13)  447-496

ZPĚT

 

 

DIX. 

V tomhle domě straší,
mikrovlnka pojídá mou,
bramborovou kaši,
něco pohlo závěsem,
něco vytočilo roli,
hajzlpapíru,
na okno se tlačí párek,
teplých upírů,
chtějí za mě vysát,
kdejakou tělní tekutinu,
a tak zdrhám,
neboť nejsem mužem činu,
jenže kam, do sklepa ne,
tam se brzy,
mrtvá tchýně zhmotní,
a já nerad namáhal bych,
víc než nutně,
svoje žlázy potní,
v koupelně torzo mumie,
umlátit nejde z gumy je,
tak čeká kdo ji umyje,
bizarní večer to mi věřte,
zbytečný je zápás,
v němž sotva získám body,
kašlu na vás monstra,
radši mizím do hospody,
po okapu z půdy dolů,
tichý jako myška,
nastartovat motor,
vyfakovat baziliška,
a addio!

DX. 

Vypiš mi směnku,
na pomněnku,
tvou modrou,
zdobím plátno nebes,

z mraků prší,
na rod plší,
cit nezarezne,
neb je nerez,

v očích ti plují oceány,
příliv omyl čerstvé rány,
ozvěna křičí na útesy,
stokrát omílané kde si?

 

 

DVI. 

Propánajána!
proč bychom měli,
podporovat,
pouliční umění?
je to dobré,
tak k čumění,
a následné ignoraci,
my si vyděláme prací,
ale tenhle živel?
vždyť je divnej,
chová se jinak,
otravuje nás,
svou exhibicí,
musíme si koupit,
houby mycí,
vyčistit víc,
šedé kůry,
nemáme peníze,
vlastně máme,
ale jenom fůry,
možná by se tam,
dvoukoruna našla,
není to moc?
hele mladej neotravuj,
mám z tebe žaludeční vředy,
musím si koupit,
všechny ty nezbytný sračky,
z letáku,
opravdu příště,
příště ti tu korunu fakt dám!

Mami! 

Mami, mohla bych být,
taky kurvou?
slibuju, že si odpářu,
ten kus látky z šortek,
opravdu se nebudu smát,
naučila si mě,
přeci ten svůj chladný výraz,
bez emocí,
jo neboj,
knížky jsem odnesla do sběru,
chci si jen a jen užívat,
chci být mrchou, prosím!
vypočítavou lhářkou,
hloupou a línou,
holky ze třídy,
už jsou dávno takový,
vždyť víš,
že mě zajímá,
jen to, jak vypadám,
mami já jsem tak skvělá,
musím být lepší,
kup mi ty nový boty,
ať mám něco na fotky,
děkuji mami,
nezklamu tě,
:o*

 

Očista 

Oštěpy pláče,
osekaný, zhuštěný cit,
blitzkrieg,
tavící se noční výhně,
všechnu špínu nevymyješ,
měňavec kal,
se odplazí o dům dál,
zrůdy mají chitinové deštníky,
vyvrhávají,
teplé vnitřnosti,
matky Země,
ještě se z nich kouří,
když je přetvářejí,
k obrazu svému,

oštěpy pláče,
s kadencí výstrahy,
rytmický tah střetů,
nebe se zemí,
je jednolitou masou,
spojení,
pomalu odeznívá.

 

Definice dospělosti 

Ztráta dětského entuziasmu,
ztráta dětské přirozenosti,
ztráta dětské zvědavosti,
ztráta dětské upřímnosti,
ztráta dětského fantazírování,
ztráta dětské nezkrotnosti,
nedospět,
ztráty ze všech největší.

DIV.

Během divadelní premiéry,
šermují tři herci péry,
navzájem se popichují,
balada o ztuhlém chuji. 

DV. 

Milena právě vstala z hrobu,
poručila si velký cinzano,
Milena právě vstala z hrobu,
aby nezaspala dobu,

směle kráčí cestou vyjetou,
za ní se vine Vinnetou,
vykouří spolu dýmku míru,
u Farmaku v Černovíru,

pak možná skončí na Šantovce,
kde spočtou unuděné ovce,
chrám v němž všechny duté hlavy,
dennodenně konzum slaví

až omrzí nákupní amok,
zajdou k Magorovi na mok,
pak od Magora do Ponorky,
kuj železo dokud je horký,

rozloučí se na Hejčíně,
vymění poslední slova,
Vinnetou je nahej v Číně,
Milena zas u hřbitova. 

D. 

Abdikuji na kontrolu,
myšlenkových operací,
jsou jako bumerang,
a neustále se mi vrací,
škemrají o papír,
či o kus místa,
na harddisku,
prý se mi vyplatí,
a sloužit budou,
k mému zisku,
no to jsem zvědavej.

DI. 

Omluvte malíře,
že nijak nešetří,
purpurem na paletě,

chce pouze podat,
nejpřesnější obraz,
o tak pokřiveném světě.

Najdeš se?

Nač ten odstup?
strhaný je,
korzet citů,
mučedníka z přesvědčení,
jsi půvabná,
když se neovládáš,
jsi nevýrazná,
když moc uvažuješ,
práší se ti na tělo,
odpadává sexus,
panika roztříštěnosti. 

CDXCVII. 

Vyšel ven,
a nasadil si,
cizí tvář,
sebe nechal,
shnít v peřinách,
chtěl toho moc,
a moc chtěla jeho,
skromnost,
je mučena,
drcením hrudního koše,
přetížené palety,
do hajzlu,
se zotročenou nehodnotou,
chceme si užívat,
chceme poznat svět,
chceme si koupit tohle, tamto,
chtějme v sobě zabít,
toho nedomrlého kokota,
to je fajn základ,
pro perspektivu lidskosti.

CDXCVIII.

Láska šumí,
oceánem slov,
má malá Afrodito,
čemu chybí čas,
to zůstane,
už navždy neprožito,

ční papírové komíny,
scénáře nad scénáře,
katalog nutných věcí,
pro zachování tváře,

ženy jsou květná louka,
jedna k opasku ti přilne,
pomalu posadí se,
neponouká,
rozhodnutí,
utrhnout květ,
sotva bývá mylné,

však není heroické,
zbůhdarma trhat,
do herbáře,
pokud v sobě,
milovníku nechceš,
křísit zmateného tmáře,

láska šumí,
oceánem slov,
na která často sleví,
leč mohu pojmenovat,
slovem lov,
sběr vysušené plevy? 

CDXCIX.

Ztracený
v makrokosmu,
snažím se,
zvrátit osmu,
ta dřina nekonečná,
kolo, kolo mlýnský,
úděl je to svinský. 

CDXCIV.

Kolesa zakleslá,
šampaňské z kaluží,
nepijí koně,
to lid,
potlučený, poškrábaný,
panáček bakelit,
opice přechytračená,
hříčka přírody,
hra na dokonalost,
pod taktovkou,
vylhané důležitosti,
spletitých,
manipulačních vzorců,
být hrdý na to,
že jsem člověk?
ale dejte pokoj. 

CDXCV. 

Na zápraží,
slunce praží,
mladí mají kůže,
jako arašíd,
včera roztančili káči,
dnes si hrabou po pekáči,
začíná jim harašit.

CDXCVI. 

Dneska se udělalo hezky,
dneska se udělala hezky,
jen já mám ruce utahaný,
jak dva naložený mezky.

CDXCI. 

Lady ne nepodobná,
kamenným chrličům,
povýšená, nehybná,
odstrašující,
byla byste pěknou,
ozdobou,
kdejakého château,
vycpaná pozlacená veteš,
unuděná nezájmem,

ústa rozklížená,
práchniví,
slova chorobná,
jen co se narodí,
tak hynou,
že musela sloužit,
tuposti,
a paktovat se s vinou.

CDXCII.

V zabedněné noci,
vzdechem uhasíná,
by propustila,
plané touhy,
přehlušeni,
milionkrát,
pro spánek,
jenž bývá dlouhý,
vzpomínky,
usmrtí,
sekaje slepý,
do vzduchoprázdna,
vždyť cíl,
si najde břity,
odejdeš po snídani?
ne dřív,
kávu, horké dlaně,
úsvit zpitý,
ochutnávka krve,
kalich tepenný a žilný,
průvan v hlavě,
vymlátil nám okenice,
vítr bývá neomylný,
surový zmatek,
nárazů a okolností. 

Quo vadis

U hlavního nádraží,
ředí čas krabicovým vínem,
dny jako z kopírky,
spíš balík nepopsaných listů,
cílem mise demise,
vymlátit klín klínem,
tělo se plouží,
vůle zakopala bystu. 

CDLXXXVIII. 

Na co čumíš?
dej si vole!
hodujeme,
na mrtvole,
co bychom si,
jinak dali,
vždyť jsme mezi,
kanibaly.

Disneyho milostný čtyřúhelník 

Zachránil jsem v jisté kauze,
samotného Mickey Mouse,
měl prý pletky s jistou Minnie,
za což vyřknul soud: je vinný!
Přinesl jsem důkaz,
že šlo o Donalda Ducka,
to je ten, jenž Minnie,
každou lichou středu šuká,
a co na to Daisy?
this fucking world is crazy! 

CDXC.

Soumrak dějin,
našeptává,
z neřestí jsou,
ctnosti,
moře lhostejnosti,
žádný ponton,
nikdy nepřemostí,

jazyky se nasolí,
zuby ke stavbě,
Babylonské věže,
použijem,
a když vykřiknem,
tak přiškrcení tichem,
umíráme/žijem.

 

CDLXXXV. 

Ta noc je zase zpátky,
černější nežli moka,
hádky si berou splátky,
kdos čeká na proroka,
kdos vyzval k boji soka,
ten sok má jeho rysy,
a já jen ležím šťasten,
že jsem, co ty?
a ty jsi?

CDLXXXVI. 

Naděje visící na drátu,
bohatá potrava pro Červenku,
tón rány z milosti modrá tu,
když s kůží na trhu čekám venku,
hrůza ten potrhlý Rigoletto,
ukládá na svůj pult další veto!

Íkaros ve výslužbě 

Pojď, padáme,
hoří nám termín,
deadline se blíží,
už letím,
obtěžkán smrtí,
a zlou zemskou tíží.

Arytmie denního chleba 

Motor musí šlapat,
musí se otáčet,
když jsi v limbu,
křivdíš akceleraci,
brzdové destičky
nejsou součástí
naší nabídky,
strhneme vám maso,
z platu,
strhneme vám orgány,
nakrmíme vaši představu,
odpadem našich přešlapů,
slzy prší děrnými štítky,
do hlavy,
křivolaké meandry,
fasádních vztahů,
se drolí a drolí,
a drolí.

Nová a stejná 

Pro tebe skálopevně,
minulost,
rozežraná moly je,
a plíseň bují,
už i na včerejší hodině,
chceš to, co právě dopadlo,
nepočítáš se smírem,
patina neexistuje,
minulost nebude,
jen ty jsi pořád stejná,
neproměňující se,
solná harpyje,
z vrcholků,
ukřižovaných radostí,
zabíjíš,
se vztyčeným ukazovákem,
hoduješ na mršinách,
laskavých převisů,
vraždíš tlumočníky časů,
a posli vzklíčení,
velký je stín,
pod víčkem tvým.

Finální produkt 

Celý čas,
táhneš těžkou zbroj,
dogmatika,
kosti praskají
jako párátka,
po tučné večeři,
mozek stéká,
klenbou nosu,
jako vosk,
po kostelní svíci,
necitelně studený,
deformovaný,
pohrobek,
vlastního já,
finální produkt.

CDLXXIX. 

Pelyněk ženě,
usíná, usíná,
šimrám ji chmýřím,
po skráni,
stoupá a vadne,
vadne a křepčí,
zůstaň se mnou,
jsme jako přes kopírák,
hrozba nekřesá,
to jen ty ses chtěla,
zahřát,
kde je tvůj přečin,
světýlko z křišťálů,
vodopádů,
lahodná, božská,
umírněný vítr,
umírněný vítr,
hlavu nezvedá.

Píšou o tobě

Píšou o tobě,
"nepoznal lásku",
a přeci miloval jsi víc,
než se dá naklást do spisů,
miloval jsi na sto způsobů,
horečnatě, ve skrytu,
ulamující se duše,
s vášní karbaníka,
miloval jsi rozprodané,
zapomenuté, nalezené,
šlo o to,
utýrat se pro stébla odvahy,
a tajně jim do kapes,
vkládat ampulky s krví,
bez dopisu na vysvětlenou,
miloval jsi netuctově, nezákonně,
a ony se tě držely,
na posledním pramínku,
zteřelého lana,

píšou o tobě,
a husté kaňky pláčou,
pro povinnost,
prosakují celým tvým životem,
ořezaným naivitou pisatelů. 

CDLXXXI.

Plavaly v oleji,
tyhle dvě sardinky,
plavaly, dole ji,
hladil,
a nahoře líbal,
místa je malinko,
ploutve nás bolejí,
daleko žene nás,
milostný příval,
tak už nás otevři,
ty budeš šokován,
v hrobečku žije cit,
blyštivě okován. 

Měsíční stráž 

Mlčí,
nespí na cínové matraci,
studem,
paravány mraků,
odvahu mu navrací,
nejjasnější pochodeň,
nejasných hříchů,
a monumentálních obrazností,

noc z nás krade stroje,
láme naše omezení,
nechává vyhasnout svět,
na úkor vnitřní výhně,
uhlí šera na kupách,
a k mání,
ne, to není sen,
a ani náznak zdání,
to je jen,
druhá půlka světla,
studená abstrakce,
měsíční stráže,
zesnulí malíři ožívají,
cítím, že,
zesnulí malíři ožívají.

CDLXXVII.

Hloupý je lid,
mě nepřesvědčí,
že lepší je schovat,
mozek do bezpečí,

prý za mě mohou,
myslet jiní,
ti sdělí mi,
kam mám se vydat,
s kým? no s nimi!
do zátoky sviní,
vivat zaslepení,
vivat, vivat.

 

Šuhaj Chauvin

A pružné proutí,
se do masa vrývá,
spletenec vrbový,
pán pondělního jitra,

líh nezarmoutí,
aj to se to zpívá,
ta, co se zamkne,
je hloupá, ne chytrá,

prokrvení zdraví tuží,
tak je sešlehejte muži!

 

CDLXXIV. 

Leželo víno v žaludku,
a úsměšně se smálo,
leželo víno v žaludku,
a nebylo ho málo,

leželo víno v žaludku,
a žaludek se vzpíral,
leželo víno v žaludku,
a kdo teď koho týral?

CDLXXV.

Zítra počkám si,
na náhradu,
snad rozprodám se,
na díly,
šachovnice nápadů,
hned na černý,
hned na bílý,
mást se matem,
a bleskurychle provést,
protiúder,
viděl jsem to stejný,
jen se změnil zorný úhel,

ptáci hořeli,
za letu,
ač mířili výše,
s ladností baletu,
ve vlastní pýše,
poslové nedodělků,
vrků, vrků,
pro umění slinu,
hladovému krku. 

CDLXXVI.

Tvůj pudr je pepř,
rtěnka chilli,
kdo tě ochutná,
nemyslí na omyly,

tvůj krok je křehký,
růžová baleríno,
jsi zas a znovu zrozená,
v žilách koluje ti,
těžké víno,

volající, hledající,
sledující, sledovaná,
dress code neviňátka,

pro nás, každé vypité pivo,
budiž splátka,
za ty troufalé pohledy.

 

CDLXXI. 

Nein!
Ich bin kain Kain!
Aber Ábel!

CDLXXII. 

Zobák o zobák,
na komíně,
holubí pár sedí,
oba šedí,
za nimi šedá kulisa,

jen co se otočím,
mizí,
vstříc naší,
městské špíně,
jsou zvyky,
co se dědí,
je jich většina,

když se prohlásíš,
za vyděděnce,
hodí na tě,
černé věnce,
vzlétáš,
a rychleji jdeš,
k zemi,

praporem kázání,
drží tě nečinná,
nepopsatelná tíha,
samotný mezi všemi,
samotný mezi všemi,
za tebou,
za mnou,
šedá kulisa.

Memento mori

Z tváří je vrásčité pohoří,
studené oči v něm nehoří,
ztuhlé vyvřelé magma jazyka,
se proměňuje v sedimenty,
rozteklé zornice v ropné skvrny,
vsakující se trhlinami,
uvnitř hliněné ambaláže,
s námi čas,
neúplatný komoří,
a vědomí,
co vplouvá zpátky do moří,
do jiných se váže. 

CDLXVIII.

Odpověď vrhá šera zvyk,
kdy postavím se do brány?
cíp hvězdy blahosklonně blik,
až karty budou dobrány. 

Velkomoravská - Olomouc

Do přechodu měla daleko,
leč u přechodu stála,
díval jsem se jí,
celou dobu na prdel,
přemýšlel jak,
vystačit si z mála,
a neplácnout jí,
přes to její hýždění. 

CDLXX.

Na dvoře císaře Tita,
žil jeden zlý transvestita,
prsa si tvaroval z jílu,
měl tuze ukrutnou sílu,

pašoval po Via Appia,
horentní balíky opia,
ve skrytu,
legionářských štítů,
hlavu si rozdíral,
směsicí kouře a mýtů,

až jednou řekl si,
vydám se na pouť tak rovnou,
bych stal se,
zákonnou římskou císařovnou,
a kdo do cesty mi vkročí,
toho čepel má zotročí,

k činům neměl daleko,
a když slunce,
skrylo jasy,
do černého závoje,
dýchal představou,
že právo je,
na jeho straně.

zachvěly se zbraně,
bezvětří navzdory,
umrlčí nálada nabádá,
klaka čeká na sbory,
napůl člověk, napůl golem,
leží zpitvořený bolem,
rozmazaná růž,
ženou prosycený
ženou provázaný muž.

 

CDLXV.

Jen tenká vrstva,
na povrchu,
zdobí mdlou,
povrchní mrchu,
zbytek mře,
a rozkládá se,
v umučené,
vnitřní kráse. 

CDLXVI.

Mě nedostal bys,
ani párem volů,
do těch trpasličích,
zlatých dolů,

tam maličcí,
krpatí mužíci,
se divoce,
krumpáčem ohání,
tam boží svit,
těžko kdy dopadne,
a tak na věky,
musí být pohani,

neřeší rozmary,
počasí,
pivo stéká,
vodopádem vousů,
sprostý vtip,
co chvilku vytasí,
a daleko maj,
do morousů,

jednou rukou vždy,
drží svou lucernu,
oči jim září,
jak rubín,
údajně snaží se,
prokopat do CERNu,
chtíce ovládnout,
lidský svět z hlubin! 

9 n. l.

Strach bubnoval,
tím rytmem,
zablácené tůně,
z kmenů řinula se,
během horká smola,

kameny štítů,
ryjí zemi,
orel stůně,
pravda odkrývá se,
pomatená, holá,

jací budete,
až hrdost,
sejde z hrudi?
na keramickou schránku,
ducha,
chudí.

 

CDLXII. 

Jsi mladá,
jestliže,
svádíš nesmrtelnost,
bez prstu na spoušti,
troufale žádaná,
příčina viníků,
příliv hledání,

ve vedlejším pokoji,
najdeš,
hořký kabát rodičovství,
návod na plavání,
v toku ustaraných mrtvol,
album nemocí,
audiokazety,
s nahrávkami,
tlumeného křiku,
odporné,
prachem obsypané zátiší,
zmačkaná politá,
plesnivá skládanka,
hrubé nedodělky,
zbytečných životů,

jsi mladá,
ještě se ani pořádně,
nerozkoukáš,
a už dědíš.

Nad věcí

Nacpali anděla,
do děla,
vystřelili,
co nejblíž k nebi,
mysleli, že ho to,
oddělá,
on se na ně,
z vysoka gebí. 

CDLXIV.

Lidé čučí na reklamy,
je to v názvu,
samé klamy,
neprůrazná stupidita,
zvadlé mozky,
do tlap chytá,
mačká jako,
shnilé grepy,
homo caecus,
člověk slepý. 

(C) Rene Planka 2011-2018