logotype

Vítejte, welcome, willkommen, :o!

Výběr básní, básniček, miniatur a slovních hříček z let 2009-2017 (13/13)  601-609

ZPĚT

 

 

     

DCXXIII. 

Tlučou máslo, tlučou,
v postranní uličce (u Albertu),
tlučou máslo řetězem, pendrekem,
v řádně vymaštěném žertu,
a co máslo?
tváří se ztraceně,
nechte mě!
nabírám na ceně! 

DCXXIV. 

To jistě láska nová
srdce tvé zběsila ková
ve výhni blouznivých snů,
vytažených z napůl vypálené
krabičky od sirek,
jak se krásně nesou
na drsném krunýři škrtátka,
vychrtlé odštěpky
z dobytčáku plujícího
roztrženou kapsou,
hladoví po letech
přetavených ve vteřinu,
toužebně umučenou
k nepoznání.

Možná ji líbal
a odhazoval na zem
okvětní plátky studu,
animální něžnost
zakrvácených šatů,
krmil těmi plátky vyhořelé,
a smál se oné osudové smyčce.

 

DCXXV. 

Z rozlitých tónů
po koncertu
prší do kaluží,
střechy nočních vlaků
potemněle duní,
smějeme se v přeslazeném žertu,
počítáme, co kdo komu dluží,
zatímco městem hasnou stíny,
u něho nebo u ní.

Kdesi jsem našel spadlou petrolejku,
kdesi jsem našel rozbité okno,
střepy u polštáře,
někde jsem našel sebe se sebou
v náruči upřímného lháře,
někde jsem slepil ústřižky
různých novinových plátků,
pro pohádku
milionkrát omílanou,
kdy ses znovu stala,
tenkou, křehkou pannou
a já se plazil po zemi,
zpitý nejvyšším šílenstvím.

Vlak sem tam brzdí, ale nestaví,
kam jedem? nevím, cesta ví. 

DCXX. 

Slavnosti krve,
červánky,
západ,
zavírat oblohu,
tápat.

 

Rád bych 

Utáhl provaz veršům,
které se řítí zvenčí,
objal zrakem tělo,
které se dálkou tenčí,
přivoněl k vlasům,
v kterých leží vyschlé oceány,
přeplnil pohár vínem,
vínem z čerstvé rány,
urval si z tebe jenom tolik,
abys neuvadla, neodkvetla,
pro malou jiskru v očích,
pro bílý plamen světla.

 

DCXXII. 

Víš dobře,
černý svět ví,
když ti padá,
peří z větví,
kořeny se krčí v blátě,
nesmyslně má tě,
drží za kotníky,
tisíceré vyvanulé díky,
mezi snem a nesnem,
polknem, klesnem,
a jakmile se srdce v kůře rmoutí,
raší proutí,
prořezává kůži letitou a dávnou,
memento vzkříšení. 

DCXVII. 

Chtěl jsem tvoje číslo,
skončili jsme u PINu,
strhla jsi mi na památku,
hladkou zlatou šupinu,

jestli si to nebyla,
tak to klidně zapři,
v nádražce se koncentrují,
oholení kapři.

DCXVIII. 

Prachem prstů,
plynout tekoucí,
u břehu tvého náručí,
zvídavé nic,
chorobnou touhou,
splynout v souznění,
hořet zaklíněný,
v záhybech přijímání,
a odevzdání,
v prostoru bez hranic,
a bez pravidel,

hubená polárko,
vyklenutá duše,
u cípu země,
nejistá budoucí,
nečistá minulá,
absolutně neuchopitelná,
naveď mě na cestu,
o níž žádný neslyšel. 

01010010011001010110111011101001 

V rozjitřeném stavu
katastrofy,
staví se básně,
ožívají strofy,
bortí se sloupy,
jsem
na slovo skoupý,
hádám kdo skoupí,
nejdražší řádky,
uprostřed hádky,
o ceně a o hodnotě,
partitura svět,
a já jen na jediné notě,
na jediném místě,
v jednom čase,
stéblo v poli hříchů,
nalomené v pase,
roztříštěný,
passé.

 

 

(C) R. Planka 2011-2016