DCLXXXI. 

S napětím 230 voltů
kloužu ti pomalu po dekoltu,
rafinovaným deštěm jisker
omývám nahou podstatu
letmého setkání,
v pozici věrného milovníka slibů.

Chci, abys mi lhala víc, než je nutné
a pak jako když utne,
změníš se na prach zaniknuté říše,
příšeří bez zbytečných výšek,
velké srdce na podlaze okrového bytu,
pochodeň běžce,
těžce kořeněná vůně
rozlitého vína na koberci.

21/8 

A ten velký, šedý muž
v ulicích se trousí,
ona rozžvýkaná víra,
roztrhaná bílou smečkou,
s vlečkou potřísněnou krví,
rozpolcená usíná.

Kordóny cvakajících zubů
zuří u píchaček,
tiše obléct svrchník plaček
a pomilovat náhodu
tam někde v třetích dveřích zprava,
těžká, tuze těžká bývá hlava,
těžší odevzdáním.

Na plaveckém bazénu 

Postarší dáma
zkrabatělou frndu svírá,
jak uši růžového netopýra
nad jeskyní Altamira,
kde maloval úd za údem
svá předsevzetí
o nutnosti konání.

Na plaveckém bazénu,
seduktivní stahy
hladké svaloviny
volají padlé z bitvy u Thermopyl,
jež dávný příboj bez přestání topil,
avšak reinkarnace se nekoná.

Tour de France 

Dřív než se cyklista opije
přichází KOLOnoskopie,
prostata tvrdší
Prométheových jater,
drobný skrčenec
elastických dresů,
nekoordinovaného třesu,
se sjetými gumami,
trénuje umami
v čínském bistru,
iontovou číši v pařátech.

Schwein 

Často mě nazýváš prasetem,
nuž hurá, hurá pro lanýže,
kdo tvoji ránu líže,
když se blíží šestá?
Ptám se nad rozmáchlá gesta.

Jsem tvůj podpantoflák,
prosící jen o flák masa
uprostřed jatečního rynku,
zalézt si na pět hodin pod peřinku
přidušené dětské zvědavosti,
čekající hlavní menu,
ó mé milované svinské ženy,
potěšte mě slovní vatou,
třesoucí se kůží štětinatou.

Pleťová maska 

Ve fázi milostného vzplanutí
do tváře zvesela skanu ti,
neb nosím u opasku
instantní pleťovou masku.

Kristián Koubek - Obag 

Tak s kusem plastu brázdíš svět
a mozek měkne, neb je hmotou tvárnou,
silikon pod kůží a rozum nad továrnou,
rozfoukané sračky v nákupáckém ghettu,
plus ze své frndy...
ze své frndy horkou amoletu.

DCLXXVI. 

S nadějí na vzkříšení?
Co jiného by ti rozhýbalo nohy,
když usínáš na střepech
z mozaiky života,
s uštvanou písní o věčném hladu,
který člověk nikdy nezažene.

Říkají, že je to katastrofa,
ale kdo se kouká za slova?
kdo brousí hrany literám?
vyškubaným latím z žebříku
tvé řeči.

Chtěl bych být sám s tebou
o chlebu a shodě,
bez vzdušných zámků i pekelné kaldery,
bez kordů, bez podušek,
bez harampádí balastu,
v prosté místnosti
plné popsaných a pomačkaných papírů.

Říkají, že básník zemřel,
jenže básník má punc věčnosti
a to ostatní je nedůležité, nabubřelé,
vrstva dehtu na cínové pokožce,
vylámaná okna do svědomí. 

DCLXXVII. 

Čirý a prázdný,
jak jen spokojený bývá,
s ostudným úmyslem
o krachu tvůrčích sil,
jimiž se hluchý zpěvák přiodívá.

K lidem dál, delší cesta
než jen za hranice států,
žádný pláč a vztek,
jenom omlácené ruce od citátů
z loňských setkání a zapomnění,
zapouzdřená radost
nebezpečných snílků.

Král slunce na měsíční straně 

Nalezneš li rakev bez víka,
můžou to být zbytky Ludvíka,
"Stát jsem já" a tak se stojí
v postmortálním předpokoji,
projít se po Pere-Lachaise
jistě veličenstvo vaše.

Len čo som si vedľa nej ľahol
vytiahla z batohu Hlahol. 

Ač chlapec jsem poněkud šiblý,
nenuť mě obcovat s biblí,
hosana, hosana, hosana
bible má moc tvrdý desky,
pozdě je na poklesky,
jsem rád, že máš jednoho pána,
leč brázda je zas nezorána,
tak ležím rozpadlý, zvadlý,
kříže se do mysli vkradli,
nuž hurá na Golgotu,
v horečné zimě a potu,
o christe domine jesu,
jsem plný lačného děsu,
promiň nemůžu se měřit,
s dva tisíce let starou mrtvolou,
která má fanklub po celým světe,
sbohem. 

Business class 

Úplně obyčejný pán,
s úplně obyčejnou paní,
kterou si odečetl z daní,
za minulý rok.

Ten pán však často tahá za nit,
v období kdy je nutno danit,
mu přijdou vhod i Romové,
děkuji ti dětský domove
za zásobu adoptivní droboty,
bude na oblek, na sako, na boty.
na dovolenou v Karibiku,
na šampaňské v Pendolinu,
na podtlakovou pumpu,
na zásobu nikotinových náplastí,
manžetových knoflíčků,
proteinových tyčinek,
tantrických masáží,
nevinných sektů,
a předplacenek v porno kině.  

Víra v intelektuální převahu 

Vysvětlete stádu lolit
copak je to paleolit,
borec neví, dělá ramena,
ty vole starší doba kamenná!

300 vteřin 

U pole vyrostly kupole,
kupole dvou holých zadků,
akt zezadu byl zcela dokonán,
pán s patkou odváží Katku. 

Ufklajfljkwj 

Vždy, když se bavíme o Brně,
dochází k verbální obrně,
to město nám sebralo slabiky,
zbyly jen citoslovce,
vypadnout co nejdál od Brna?
toť pravěký instinkt lovce. 

DCLXVI. 

Ve strži tržního prostředí
rád bych svůj mozek dnes odstředil. 

Smíření se s nadoblačnou laxností 

Panebože dej nám mrože,
mrož s příchutí jahody,
celé léto postíme se
a čekáme na hody,
mrože nedáš? mrož že není?
co nám zbývá? oželení!
Bože, lenní systém propůjčení těla,
zdá se mi poněkud nešťastným. 

Alternativa 

Silvie
z posledních sil vyje na měsíc,
ráda by se stala vlčicí, fenkou,
neb hranice mezi lysou opicí/psem/vlkem
zdá se jí být dostatečně tenkou
a tak sliny tečou po dekoltu,
sem tam zavrčí a štěkne,
značkuje si kmeny stromů, až to není pěkné,
najít svoje vnitřní zvíře
v dobré víře odpolední terapie?
o měšec lehčí a o srst bohatší
panenko moje. 

Spasitelský komplex (J/M) 

J:Maria nekoukej na seno,
dítě je poněkud zpraseno!

M:už zase?
J:tak nějak zase no,

J:místo nosu má prasečí rypák,
M:Josefe kdypak se poštěstí, kdypak?

J:Netuším, o rizicích neposkvrněného početí
budeme raději mlčeti,

M:pročpak má ocásek stočený?
stočený do spirály?

J:zeptej se králů, teď přijeli,
přijeli z veliké dáli. 

DCLXIV. 

Ty nohy ztěžkly blátem měst,
to bláto bylo steskem, kaly,
jak sfinga trčím v prachu gest,
a oči ty by naříkaly,

když hluší ohlušují sály,
pak ulice se klidem pýří,
když krev ti ještě nevysáli,
pak věz, že jsou to netopýři,

drápy mají z diamantů,
do skel oken píseň kreslí,
noc, tu velkou černou mantu,
zasypávaj svými hesly.

Hráčovo odpoledne 

Ne, žádný pochod na Řím,
dnes jenom sedím a pařím
nejsem žádnej Mussolini,
co jsi?
ach ty moje huso, líný!

DCLX. 

Řekni, koho mám vraždit za ty nohy?
lesklé iónské sloupy zdobené smyslnosti,
sleduji je patetickým pohledem závisláka,
do háje můžou jít všechny
třešně, melouny i ananasy,
hrací skříňko v krémových lodičkách,
je to absolutní požár pod LED oblohou
sešněrované místnosti plné prosklených formalit.
Potupná ejakulace myšlenkových proudů,
pudová spirála promítaná v zorném poli
roztáčí představivost k absurdním výjevům
Božské tragédie, ve které se umírá
cvaknutím dveřního zámku,
je to na tom světě tak krásně vymyšleno,
až to někdy nedává smysl,
a to nemluvím jen o vkladech a výběrech,
o výměně energií a verbálních ujištění,
je to celá suita nezodpovězeného,
řekni, koho mám vraždit za ty nohy?

DCLXI. 

Jen co listí padlo listopadem,
přiřítil se řití, zadem,
Santa, svrchovaný vládce trhů
připravil svou šavli k vrhu,
blijí punčovníci rudí,
nad nimi už světla blyští,
Vánoce jsou tupou fraškou,
odehranou na jevišti,
na jevišti pozlátka a předražených cetek,
u poháru, který dnes již dozajista přetek.

Tři stupně prostituce 

I. Na silnici k Dubí,
pohlavím se chlubí.

II. Soukromý privát,
kráska a primát.

III. V chateau pěkný bordel skví se,
vodní postel, sucho v "míse".