Od desíti k pěti
Drahá, dražší, nejdražší, být rozervanou, nalíčenou, tenkou, horký vzduch pod lepenkou, tak si vás pamatuji,
kartonová krabice je domem pro dva otazníky (všední uvěřitelnost), lehce se proboříte urputným skokem k vnější slupce, červánky nad milenkou,
rozcupujeme čas, však je pouze prioritou jedna, kompozice nedohledna, s dálkou slitá figurína, pohyby paží,
nepoznám v ní radost ani bolest, rezavou slzu v písku pleti, nejde o zradu či o lest, toť čistá symbolika, od desíti k pěti.
|
|
|
DCLXXXV.
V kleci lvů zbabělci se krčí, požíraj mršiny, zadávené davem, máš paty z šarlatu a oči které mlčí, jen výraz cizích stvůr tě občas tahá za lem.
S žalem si hrát jak s dětskou hračkou na provázku, přívažek z vějíře a z palety sta citů, zahubit v šeru sil byť sebemenší lásku, mollovou předehrou, ach prosím nebreč mi tu.
Zraním tě bezhlesně a pak se v mlhu vklenu, nepoznav budoucnost, tu neurčitou ženu? Tak tiše loví, zatímco lvi si lížou tlapy, co by byl život, milí, drazí bez atrapy?
|
DCLXXXVI.
Jste bílá jako stěna, nevím kdo vám stáhl saturační křivku, barva nenalezena, obočí se nad vrcholy vznáší,
Venuše není, zbyla pěna, Venuše není, zbytky věna, roztříštěné sliby z katalogu vášní.
Jste bílá jako stěna, alabastr by vám mohl dělat garde, v mléčné dráze líbám hřbet té ruky, jež nevěří na odluky, zpola šeptám archaické fráze.
Mohu-li být s vámi, budu polichocen i přes nepřízeň slunce, mohu-li být s vámi, uzarděně na památku otisk retů v kapesníku, než věrný oř můj začne hlavou házet.
|
DCLXXXVII.
Kde je člověk? příznivý k rychlým vzletům a ještě rychlejším pádům, s hlavou zlomenou, byť úsměv vydlabaný v mokré hlíně honosí se vůlí k životu, tam na "barikádách".
Ve spánku třásli mrtvým tělem, aby se na okamžik probudilo, co z toho? co z toho?! alespoň zavřu na dva zámky, aby neokradli snění a pak ti položím horkou ruku k boku, jen a pouze na znamení spojení.
Dál budou hořet planety, dál budou padat světy za makety vymodelovaných obličejů na klíč a ejhle člověk za hromadou balastu, tiché kroky po dálnici ticha, samovznícení nebo spasení.
Taková skromnost, najít se ve scénáři zpitomělého koloběhu a luštit mezi řádky, s trýznivou potřebou nalezení neexistujícího.
|
DCLXXXIV.
Co z nedělního rána, když spánek není nutným darem, nápadů je plný harém, vášnivě spatřit papír, protékat mezi řádky, šourat se ke slabikám, žít od A do Zet, dvě sklíčka malovaných rozet, jehličky prstů přišpendlených slov k představám uhozené básničky, která spasí posledních šedesát minut do odjezdu vlaku, jenž s kouřem ocelových draků rozláme mlhu pokrytou kobaltovou modří, co víc si přát (oduševněle nevyspalý).
|
Pohár plný horké krve
Ve stáji hle dobytek spásá zbytky chlévské mrvy u poháru s malou rankou u poháru s horkou krví.
Napij se ze mě, šeptáš napotřetí, křehká bdělost světlé pleti cínového nátělníku, jak schovám v davu svoji dýku? lehký vánek čechrá vazy, ach ti předpotopní vrazi, smaltovaný úsměv vypálené formy božího nadělení.
Kde se skrýt a co má atributy skrýše? paralelní vztek tu se mnou dýše u poháru s horkou krví, křížem krážem osamocen, rozmělňován, tak snad společnost si žádá a klopýtat, když vláda těla loutkovodiče si vysní, on se mnou nebo vy s ní?
|
Vám, mí drazí
Pohybem soukolí, železnou rukou času, stárneme miláčku, vpití nekonečnem, kost o kost, lahodný pohár uvědomění, tetování bolesti plátnem kůže a klid, ten největší a nejrozlehlejší.
Klid půlnočních hladin vroucích v nedohlednu, s medově sladkým hlasem okoralých úst, "jsi to ty a nikdo jiný", křehká váza vzpomínek ve vitríně očí, líbezně ukolébaných mozolnatou dlaní nastřádaných let.
Jsi tak krásně hebká, že bych samet pálil po kilech a možná jednou překopal i svět, podle pravidel tvé estetiky neb střed vesmíru už dávno opisuji v kružnici záhybů a pousmání nad nespoutanou velikostí tvou, držíš celé galaxie za pár tenkých nití.
|
DCLXXXI.
S napětím 230 voltů kloužu ti pomalu po dekoltu, rafinovaným deštěm jisker omývám nahou podstatu letmého setkání, v pozici věrného milovníka slibů.
Chci, abys mi lhala víc, než je nutné a pak jako když utne, změníš se na prach zaniknuté říše, příšeří bez zbytečných výšek, velké srdce na podlaze okrového bytu, pochodeň běžce, těžce kořeněná vůně rozlitého vína na koberci.
|
21/8
A ten velký, šedý muž v ulicích se trousí, ona rozžvýkaná víra, roztrhaná bílou smečkou, s vlečkou potřísněnou krví, rozpolcená usíná.
Kordóny cvakajících zubů zuří u píchaček, tiše obléct svrchník plaček a pomilovat náhodu tam někde v třetích dveřích zprava, těžká, tuze těžká bývá hlava, těžší odevzdáním.
|
Na plaveckém bazénu
Postarší dáma zkrabatělou frndu svírá, jak uši růžového netopýra nad jeskyní Altamira, kde maloval úd za údem svá předsevzetí o nutnosti konání.
Na plaveckém bazénu, seduktivní stahy hladké svaloviny volají padlé z bitvy u Thermopyl, jež dávný příboj bez přestání topil, avšak reinkarnace se nekoná.
|
Tour de France
Dřív než se cyklista opije přichází KOLOnoskopie, prostata tvrdší Prométheových jater, drobný skrčenec elastických dresů, nekoordinovaného třesu, se sjetými gumami, trénuje umami v čínském bistru, iontovou číši v pařátech.
|
Schwein
Často mě nazýváš prasetem, nuž hurá, hurá pro lanýže, kdo tvoji ránu líže, když se blíží šestá? Ptám se nad rozmáchlá gesta.
Jsem tvůj podpantoflák, prosící jen o flák masa uprostřed jatečního rynku, zalézt si na pět hodin pod peřinku přidušené dětské zvědavosti, čekající hlavní menu, ó mé milované svinské ženy, potěšte mě slovní vatou, třesoucí se kůží štětinatou.
|
Pleťová maska
Ve fázi milostného vzplanutí do tváře zvesela skanu ti, neb nosím u opasku instantní pleťovou masku.
|
Kristián Koubek - Obag
Tak s kusem plastu brázdíš svět a mozek měkne, neb je hmotou tvárnou, silikon pod kůží a rozum nad továrnou, rozfoukané sračky v nákupáckém ghettu, plus ze své frndy... ze své frndy horkou amoletu.
|
DCLXXVI.
S nadějí na vzkříšení? Co jiného by ti rozhýbalo nohy, když usínáš na střepech z mozaiky života, s uštvanou písní o věčném hladu, který člověk nikdy nezažene.
Říkají, že je to katastrofa, ale kdo se kouká za slova? kdo brousí hrany literám? vyškubaným latím z žebříku tvé řeči.
Chtěl bych být sám s tebou o chlebu a shodě, bez vzdušných zámků i pekelné kaldery, bez kordů, bez podušek, bez harampádí balastu, v prosté místnosti plné popsaných a pomačkaných papírů.
Říkají, že básník zemřel, jenže básník má punc věčnosti a to ostatní je nedůležité, nabubřelé, vrstva dehtu na cínové pokožce, vylámaná okna do svědomí.
|
DCLXXVII.
Čirý a prázdný, jak jen spokojený bývá, s ostudným úmyslem o krachu tvůrčích sil, jimiž se hluchý zpěvák přiodívá.
K lidem dál, delší cesta než jen za hranice států, žádný pláč a vztek, jenom omlácené ruce od citátů z loňských setkání a zapomnění, zapouzdřená radost nebezpečných snílků.
|
Král slunce na měsíční straně
Nalezneš li rakev bez víka, můžou to být zbytky Ludvíka, "Stát jsem já" a tak se stojí v postmortálním předpokoji, projít se po Pere-Lachaise jistě veličenstvo vaše.
|
Len čo som si vedľa nej ľahol vytiahla z batohu Hlahol.
Ač chlapec jsem poněkud šiblý, nenuť mě obcovat s biblí, hosana, hosana, hosana bible má moc tvrdý desky, pozdě je na poklesky, jsem rád, že máš jednoho pána, leč brázda je zas nezorána, tak ležím rozpadlý, zvadlý, kříže se do mysli vkradli, nuž hurá na Golgotu, v horečné zimě a potu, o christe domine jesu, jsem plný lačného děsu, promiň nemůžu se měřit, s dva tisíce let starou mrtvolou, která má fanklub po celým světe, sbohem.
|
Business class
Úplně obyčejný pán, s úplně obyčejnou paní, kterou si odečetl z daní, za minulý rok.
Ten pán však často tahá za nit, v období kdy je nutno danit, mu přijdou vhod i Romové, děkuji ti dětský domove za zásobu adoptivní droboty, bude na oblek, na sako, na boty. na dovolenou v Karibiku, na šampaňské v Pendolinu, na podtlakovou pumpu, na zásobu nikotinových náplastí, manžetových knoflíčků, proteinových tyčinek, tantrických masáží, nevinných sektů, a předplacenek v porno kině.
|
Víra v intelektuální převahu
Vysvětlete stádu lolit copak je to paleolit, borec neví, dělá ramena, ty vole starší doba kamenná!
|
300 vteřin
U pole vyrostly kupole, kupole dvou holých zadků, akt zezadu byl zcela dokonán, pán s patkou odváží Katku.
|
Ufklajfljkwj
Vždy, když se bavíme o Brně, dochází k verbální obrně, to město nám sebralo slabiky, zbyly jen citoslovce, vypadnout co nejdál od Brna? toť pravěký instinkt lovce.
|
DCLXVI.
Ve strži tržního prostředí rád bych svůj mozek dnes odstředil.
|
Smíření se s nadoblačnou laxností
Panebože dej nám mrože, mrož s příchutí jahody, celé léto postíme se a čekáme na hody, mrože nedáš? mrož že není? co nám zbývá? oželení! Bože, lenní systém propůjčení těla, zdá se mi poněkud nešťastným.
|
Alternativa
Silvie z posledních sil vyje na měsíc, ráda by se stala vlčicí, fenkou, neb hranice mezi lysou opicí/psem/vlkem zdá se jí být dostatečně tenkou a tak sliny tečou po dekoltu, sem tam zavrčí a štěkne, značkuje si kmeny stromů, až to není pěkné, najít svoje vnitřní zvíře v dobré víře odpolední terapie? o měšec lehčí a o srst bohatší panenko moje.
|
Spasitelský komplex (J/M)
J:Maria nekoukej na seno, dítě je poněkud zpraseno!
M:už zase? J:tak nějak zase no,
J:místo nosu má prasečí rypák, M:Josefe kdypak se poštěstí, kdypak?
J:Netuším, o rizicích neposkvrněného početí budeme raději mlčeti,
M:pročpak má ocásek stočený? stočený do spirály?
J:zeptej se králů, teď přijeli, přijeli z veliké dáli.
|
DCLXIV.
Ty nohy ztěžkly blátem měst, to bláto bylo steskem, kaly, jak sfinga trčím v prachu gest, a oči ty by naříkaly,
když hluší ohlušují sály, pak ulice se klidem pýří, když krev ti ještě nevysáli, pak věz, že jsou to netopýři,
drápy mají z diamantů, do skel oken píseň kreslí, noc, tu velkou černou mantu, zasypávaj svými hesly.
|
Hráčovo odpoledne
Ne, žádný pochod na Řím, dnes jenom sedím a pařím nejsem žádnej Mussolini, co jsi? ach ty moje huso, líný!
|
DCLX.
Řekni, koho mám vraždit za ty nohy? lesklé iónské sloupy zdobené smyslnosti, sleduji je patetickým pohledem závisláka, do háje můžou jít všechny třešně, melouny i ananasy, hrací skříňko v krémových lodičkách, je to absolutní požár pod LED oblohou sešněrované místnosti plné prosklených formalit. Potupná ejakulace myšlenkových proudů, pudová spirála promítaná v zorném poli roztáčí představivost k absurdním výjevům Božské tragédie, ve které se umírá cvaknutím dveřního zámku, je to na tom světě tak krásně vymyšleno, až to někdy nedává smysl, a to nemluvím jen o vkladech a výběrech, o výměně energií a verbálních ujištění, je to celá suita nezodpovězeného, řekni, koho mám vraždit za ty nohy?
|
DCLXI.
Jen co listí padlo listopadem, přiřítil se řití, zadem, Santa, svrchovaný vládce trhů připravil svou šavli k vrhu, blijí punčovníci rudí, nad nimi už světla blyští, Vánoce jsou tupou fraškou, odehranou na jevišti, na jevišti pozlátka a předražených cetek, u poháru, který dnes již dozajista přetek.
|
Tři stupně prostituce
I. Na silnici k Dubí, pohlavím se chlubí.
II. Soukromý privát, kráska a primát.
III. V chateau pěkný bordel skví se, vodní postel, sucho v "míse".
|