logotype

Vítejte, welcome, willkommen, :o!

Výběr básní, básniček, miniatur a slovních hříček z let 2009-2018 (12/13)  551-600

ZPĚT

 

 

Mezi vším a mezi všemi 

Hubené jsou sny,
uprostřed léta,
hubená je pravda,
která chrastí,
paprsek za paprskem,
do očí se slétá,
léto drtí silou,
dvou medvědích pastí.

Vím, že se tavím,
vím, že se lesknu,
cínový panák,
barevný střep,
v polojasnu,
v polotesknu,
sleduji vypálenou zemi,
mezi vším a mezi všemi.

DCXVI. 

Zfalšovali výsledky v CERMATU,
spolykala příliš mnoho spermatu,
otvírají kapotu,
jezdí na oleji, na másle, na potu,
už jen náznakem, chůzí,
dochází k předčasné fúzi,
k maturitě dojela na hybridní pohon,
klacek, ocas, ohon,
péro, dildo, ohon.

 

 

Burkina Faso - ne sado, jen maso 

Tvá nozdra brzy nasaje,
vůni pečeného Masaje.

 

DCXIII. 

Je to krásné býti cizím,
sejdu z očí,
pohled zcizím,
myšlenku utopím,
pro myšlenku,
klesá,
prochází se po dně oceánu,
s tělem uvnitř,
s duší absolutně venku,
s černým flórem,
s vodním chórem,
s mrazivou představou,
o začátku konce. 

DCXIV. 

Malinký oblázku,
z paměti řečiště,
kolébkou proudu,
tak náramně kolébán,

hladká a líbezná,
potůček stříbrný vlas,
nejtenčí z hliněných váz,
zazáří ulicí,
glazurou úsměvu,
vy víte,
já myslím jen vás,

kapesní princezno,
malinký oblázku,
zašumíš výdechem,
na moji otázku,
kolikpak je v tobě,
z nás. 

Hadrový panák 

V noci se moc nespalo,
a ráno je hned,
seškrábnutá zaschlá vrstva,
kuchyňského bordelu,
vymrštěná na oblohu,
co takhle požalovat Bohu?
polít ho převařeným turkem,
pokydat mu hlavu margarínem.

Sestrojili jsme raketoplány,
a vypadli do vesmíru,
abychom lépe sledovali bídu,
každodenního zrození,
a zmrtvýchvstání,
jo je to fajn,
koukat na věci s nadhledem.

Jde jen o misky vah 

Vždyť nejsme slavní ani neznámí,
budoucí či včerejší,
zimní ani letní.

Máš slabost pro jeho či její hlavu?
Tak ji jednoduše setni.

 

DCXI. 

Měkké je měsíční světlo,
úplněk sebral moc noce,
na poušti pár růží vzkvetlo,
jen jedinkrát v celičkém roce,

jedinkrát v celičkém roce,
odhodit kabáty dálek,
poté se rozejít do tmy,
vypít si svůj hořký šálek

 

Vysvobozená 

Jela na ostro,
nechala na sedačce vlaku,
slimáka,
v knihovně si prohlížela,
Obratník kozoroha,
od Henryho Millera,
nechala na polstrované židli,
slimáka,
byla to slimáčí žena,
a byla ostrá,
žádná Cosa nostra,
ale femme fatale,
dávnověku,
s pulzujícím a sálajícím,
podvozkem,
s neurvalou potřebou,
specifické seberealizace.

Rohle - Samota 

Samota v Rohli,
stromy nás pohledem,
zmohly,
ručičky metronomů,
výkyvy nebytí, bytí,
otřesy spřádaných nití,
pavučin - městských spletenců,
na dohled k ráji,
kde samota krájí,
naše úvahy a plány,
a třídí je po šuplících,
kde můžeme vyplivnout,
mozek na podlahu,
a zkontrolovat,
zda-li jsme ještě vůbec,
sami sebou.

V podobenství 

Jsou svíce ve skle,
tančí si nadějí,
spolknuly obrazy,
mystických světů,
ztuhnuly v umění,
voskových sochařů,
sfoukněte knoty jen,
jestli se pletu.

Zahoří, popálí,
doutnají v dušení,
nemají tušení,
že světy jsou,
spíš než vosk,
barevné opály.

 

DCIII. 

Znásilněné sny brzkého léta,
krůček po krůčku,
ze smyslového ghetta,
bázlivý jinotaj,
vymlácené obilí z klasů,
vystříhané obrázky z pasů,
samotou lesní cesty,
dráždící závratí,
nejistých kroků,
po kolena v patosu,
po pas v závěji přešlých roků,
s legionářským štítem,
zamračených nebes.

Nová vlna 

Zapomeňte na diktáty,
zapomeňte na dick táty,
zvykejte si na dick mámy,
transgenderová politika,
jste vyoraný brambor,
který osaměle v poli pyká,
není možný návrat k tradici,
feministky mlátí na bicí,
po lesích se motá ekoterorista,
prská sliny v bio kvalitě,
z útrob skříně trčí proteinová busta,
roj studentů, byť střízlivých,
se tváří nad rámec zvyku,
překvapeně nalitě. 

Domácí riviéra 

Paní,
spadlo vám ňadro do mléka,
to ňadro se mlékem obléká,
ňadro bělostné,
s pokličkou kávového dvorce,
chutná skvěle,
s dezertním vínem,
za zpěvu skorce,
a šumění mušlí,
které se ozývá s pravidelností,
otvírání dveří,
od pánského záchodu.

 

Dívka z plakátu 

Tanya mluví o polibku,
v ústech drží zlatou rybku,
v ústech drží zlatou rybku,
bez háčku a čárek,
kdekdo občas rád si počká,
na danajský dárek,
už se prolévá jed hmotou,
krev pod hladinou vře a bublá,
něha retů zhrubla,
nad poslední notou,
okoralou schránkou,
prázdné skrýše pro milence,
srolovaný plakát,
v rohu místnosti.

DCI. 

Štiplavý noční čas,
mlha je z mléka,
nakrmí samotu polí,
vůz spadl z oblohy,
světlo ve tmu se svléká,
procitnout ze snu vždy bolí.

Bez příčiny, bez důsledku,
hážu na podlahu,
Hamletovu lebku,
ukolébán opilou hádankou,
sprostou našeptávačkou,
zmatenou věrnou.

Ty tři,
mě drtí stejným dílem,
jako cíl, co nemá vizi,
a vlastně ani není cílem.

Immanuel LubriKant 

Kloužu, mažu,
promazávám šedou hmotu,
kritizuji čistý rozum,
ve skafandru z potu.

Kde nejsou smysli,
není straße,
lubrikuji, tedy jsem,
delino ergo sum,
koupu se v tvé,
rozvlněné kráse.

 

Barbar Conan 

Bar, bar, herna,
nonstop, špeluňka,
žába je zelená,
zelená nekuňká,
bacha na citrony,
slot machine,
slut machine,
až se sem prostřílí,
bude tu snad Mašín,
zatím na hranici,
střílejí panici,
slepými náboji,
na soudružky,
život jsou nevinné,
vinné mušky,
z prázdných vypitých karaf,
když lítat,
tak opilí za RAF.

Otrokem imaginace 

V Hulíně přisedla Lolita,
Lolita Vláďy Nabokova,
erekce těžko se schová,
tkáň krví důkladně prolitá.

Ruce na pravém místě 

Ještě chvíli budu osahávat klávesnici,
a jdu spát,
qwerty, qwerty, qwerty,
ženy se těší na roberty,
já na své abecední znaky,
tiše se rozepsat nad rozpaky.

 

Před Holešovským nádražím 

Vítá vás město Holešov,
bienvenido, benvenue, chao!
je tu skoro každý,
jen tu chybí Mao!
pytlík sypaného čaje,
garmoška, co mrazem hraje,
krvavé slunce západu,
východního střihu,
které se koupe ve vaně,
ve vaně plné lihu.

Pátek 2:15 

Nasáklá houba Olomouce,
nažloutlé housenky,
nočních taxíků,
se kroutí,
jako červi v mouce,
zrcadla dlažebních kostek,
kopírují kroky,
uplakané vitríny,
vertikální sloky,
dešťových monologů,
píší,
k zapomenutí,
roztrhaných básní,
vodních listů,
tak prchavé,
a pomíjivé,
tak prchavé,
a pomíjivé.

Až mě vykouří komín kremační pece 

Až mě vykouří komín kremační pece,
bude to nejspíš intenzivní,
pozdě, ale přece.

DXCI. 

Máš barvy slunce,
red and yellow,
strunka k strunce,
hraje na tvé tělo,
píseň pomalou a znělou,
kladu si tě do akordu,
do titěrného,
akordového znaku,
sbíhám po světelných pláních,
hovořím s proměnami světa,
o čem? No přeci o zázraku!

DXCII. 

Skřípění dveří,
domova pro svobodné matky,
mladý pár,
pohár důvěry,
a v ústech cítit zvratky,
dehtové hřebeny noci,
vyčesávají kyslík,
z plných plic,
ticho jako odpověď,
ticho jako nic,
panty čelistí,
skřípění dveří. 

DXCIII. 

Je nahá až do morku kostí,
čeká jen, kdo se jí zhostí,
je nahá až do morku kostí,
na špičce růžového jazyka,
svět se tyčí,
Matterhorn rozechvělý,
čeká jen, kdo ji dnes zničí,
potrhané tělo pod peřinou,
sucho v krku,
milenci se minou,
stonky padnou,
květ se rozvíjí.

 

R.I.P. 

Mám chlupaté dlaně,
chceš je? Co dáš za ně?
konec masturbace,
requiescat in pace. 

3 klíče 

Nevyhasni,
nevyhasni a sni,
sni a žasni.

 

DXC. 

Cítí se být barevným proudem,
plazícího deště kal,
k čemu je pes,
který v životě neštěkal,
jak sebe,
tak honem i to vlastní dítko,
co nejdřív hodit na vodítko,
řetěz se krátí,
dny se krásně točí,
vírem v záchodové míse,
něco se dělá,
ale dělá se to špatně,
i když ví se,
že se to "něco" někde,
dost solidně posralo,
a že nestačí jen vyměnit,
kus plíny. 

Imprese mrazí 

Stesk dvorky vymetá,
lidé jsou zelení,
jak limeta,
a horká pára stoupá,
z kanálové mříže,

kamenný chrlič civí od Václava,
v keřích Bezručáku cizí hlava,
kontrasty se lepí na víčka,
jak při "procházce parkem",
Antonína Slavíčka,

chybí tady ony vyšší síly,
které léčí pořezané vjemy, dojmy,
ke kterým bych přistoupil,
a šeptal: "zhoj mi,
ty rány,
zanícené bytostným poznáním".

Burger blues - Zlín střed 

Do burgeru mně narvali,
náhražku majonézy,
ta hmota obrábí má střeva,
s účinností kotoučové frézy,
ta hmota kibicuje klky střevní,
takhle to končí,
když jsme mermomocí levní.

 

Odkladiště krás 

Našel jsem tě na květnaté louce,
chmýří bodláků,
hubil jsem tě pro tvou něžnou krásu,
stejně jsi vstala znovu,
stokrát zasetá, slzou zalévaná,
propálená prsty žhavých drátů,
utišená stínem mlčení,
který se vznášel,
nad tvou rozcuchanou hlavou,

lisoval jsem stopy po tvém dechu,
horký vosk mi zapečetil slova nečtená,
bylo toho moc na jediný nádech,
bylo toho moc na každé vydechnutí,
zlámané větve v korunách stromů,
zlámané větve v korunách stromů,
pády k výšinám nadoblačných dálek.

 

Báseň, která se nemůže rýmovat
(funkce IF) 

Mí sousedé jsou dementi,
někdo v mládí úspěšně sabotoval,
jejich výchovu,
a proto i oni nyní úspěšně sabotují,
výchovu svých dětí,

pokud nekřičí jeden z rodičů,
křičí jedno z dětí,
pokud nekřičí jedno z dětí,
štěká frustrovaný psík,
pokud nekřičí nikdo z dětí,
ani z dospělých,
a neštěká pes,
jedno z dětí mlátí vařečkou,
do prázdného hrnce,
to druhé tuto činnost,
vzhledem k svému věku prozatím nezvládá,
mí sousedé jsou dementi.

Ukořistěná / Všechny cesty vedou... 

Pěkně mi to nandal,
bezprizorní vandal,

zřím,
že vypálil tvůj "Řím".

 

V zajetí živlů 

Je to vítr,
a jako vítr,
celé světy,
v pohyb nutí,

je to žár prstů,
které váže,
stříbro dvojic,
vytepaný prsten snubní,

jsou to tekuté písky časů,
promenáda zvadlých úsměvů,
vklenutých do prohlubní,

je to námořník,
a jeho tělo pluje,
mrtvým mořem,
bez pohnutí.

 

Stop-time 

Anežko, Anežko!
a než kokot vyleze,
budeš dávno v háji,
jsem jen lofas,
který touto cestou,
zájmy hájí. 

Žádnou válku, okopávat 

Včera šla na pole ona,
dneska šel na pole on,
o pár týdnů později,
na obecní nástěnce vesnice B.
on a parte.

 

PGA pro 

Je to führer, je to vůdce!
Koule má velikosti,
golfových míčů,
Tigera Panzerkampfwagen Woodse.

 

Nacucaný 

Pod tíhou nákladu,
z Nákla du,
ňák se do mě vsákla,
všechna voda z Nákla. 

U Göringů na večeři 

Namísto jater na cibulce,
dostal jsem hákáč,
v nazi bulce,
dmu se v slastné pýše,
Mcdonald's Třetí říše. 

In flagranti 

Šel Bronislav za kolibu,
uzřel vnadnou Lízu,
kdosi z Lízy vylízával,
její ranou mízu.

 

DLXXIII. 

Když paprsků lesklé meče,
protnou srdce ledem chladné,
modrá krev jí z rány teče,
mdlá moc mrazu rázem padne,
odhazují šibeničná lana šálů,
barví střechy barvou zlatou,
ztichly kroky prázdných sálů,
procesí se vrhá za tou,
mámivou a opojnou změnou. 

Návštěva kamaráda 

Dnes Dvořák,
zítra nezdvořák.

 

Když nemůžeš jít proti davu, jdi s davem 

To je bordel!
Řekl Ježíš,
a zaplatil si kurvu.

 

DLXX. 

Byl jsi včera u Lidušky,
proč? Aby ses chvástal!
vydáváš prý hrozný zvuky,
jak samotný chřástal,
Crex crex, chřástal polní,
jsi moc rychlej, zvolni! 

DLXXI. 

Vím, čerň duše,
plénu dáš,
a nezapřeš,
že mantra citu,
sžíraná je studní očí,
očí barvy antracitu.
Jsou hořícím naftovým polem,
nad vysekanou pouštní dunou,
jsou vyloupeným slunečním chrámem. 

DLXXII. 

Ranní erekce bourá domy,
vstávat a ničit!
vertikální jistota,
horizontálních poloh,
jako exemplární příklad,
osobní důležitosti,
dominuje zarostlým,
i lysým pláním,
člověčích mikrosvětů,
ve kterých se prosekávají,
džunglí chlupů,
znesvářené rody,
prvoků a bakterií,
a ten člověk,
ten se nad tím vším snaží být,
povznesený,
a koncentruje veškeré své síly,
ke kolonizaci,
jiného plovoucího světa,
Leviatan a Behemot,
je to v naprostém pořádku. 

161 

Vymačkat červené závěsy,
club sto šedesát jedna,
kde zřejmě právě si,
hoví srpnová noc,
na konci ledna,
je to relativní,
ty v ní, ona v tobě?
model nočních náhrad,
stále je při síle,
ne nejde o hodně,
jen prostě,
má hlad.

DLXVIII. 

Ne, nejsme Bohové,
byli jsme zrozeni,
k symbolice jizev,
a nenažranosti šrámů,
k puklinám žlučovitých,
tělních váz,
a krevních odlitků,
k rozsáhlému obrazu,
lidské neuchopitelnosti,
zabalené,
v pergamenu lidské kůže,
té nejdémoničtější šifry.

 

Týden progresivního matematika 

Je pondělí, on dělí,
občas násobí, trenky má sobí,
ještě od Vánoc, jenže,
někdo odvál moc,
nad ženským pokolením,
po kole vím, že říhám,
po ženě prahnu, a v úterý,
jsem úd který,
stočený je v klubku,
abstraktním klubku,
mám rád Kupku,
a náhle je středa,
něco se vstřebá,
progresivní matematik,
má téma tik,
který se objeví vždy,
když v úhlu pohledu,
spatří samici,
to by se rád změnil na houbu,
na mycí,
a klouzal po oblinách jednadvacítky,
hrál při tom koktavě na city,
a hlavně na cítky,
vynechám další den,
den čtvrtý, to už by s nim v Arábii,
mohl otevírat ropný vrty,
jo a v pátek, to vám řeknu,
v pátek dá pá tekknu,
na který ho zvou,
bývalí spolužáci ze základky,
sere na ně,
leští meče z překližky,
protože o víkendu,
loví v kendu,
baby s nadbytkem testosteronu,
p.s. v neděli nedělí,
to jen přiráží v rytmu,
desítkových logaritmů. 

 

(C) Rene Planka 2011-2018